Soukromé foto: Marianne Bjørneboe nalevo, poté Therese a Suzanne. Jinak Jens a Tone.

Stesk po domově


V této eseji se nejstarší dcera Jens Bjørneboe zamýšlí nad méně známou psychologickou stránkou jejího otce.

E-mail: marianne.bjorneboe@wemail.no
Zveřejněno: 7. září 2020

Jeden rok před smrtí mého otce jsem si do deníku zapsal „Táta je starý“. Bylo mu 54 let a právě koupil dům na ostrově ve Vestfoldu. Tím chtěl, aby se oba „začali znovu“ dívat dopředu a „cestovali zpět“ k tomu, co mu z dětství chybělo: slaná voda, rybaření a plavba lodí. Během svého života se mnohokrát snažil najít „domov“, fyzicky i psychicky. V tom spočívala naděje na nalezení míru. Jako spisovatel apeloval zejména na mladé lidi a patřil tak k „budoucnosti“. Ale také proto, že hovořil o blížící se světové revoluci a spravedlivějším věku. Přesto měl silnou žílu nostalgie. Myslím na tento pojem v jeho…

Vážení čtenáři. Musíte být předplatitel (69kr / měsíc) a přečtěte si další články ještě dnes. Vraťte se zítra nebo se přihlaste níže, pokud máte předplatné.

přihlásit se

Předplatné 195 NOK